Strahovský klášter

Církevní stavby

Praha výlety do okolí

Tipy na výlety


Praha 1 - Hradčany, Strahovské nádvoří 1, čp. 132/IV

Premonstrátský klášter na Strahově byl prvním premonstrátským klášterem u nás. Premonstrátský řád, založený sv. Norbertem 1120, se velmi rychle šířil v Evropě. Tak již roku 1140 olomoucký biskup Jindřich Zdík a kníže Vladislav II. (od r. 1158 král Vladislav I.) založili první premonstrátský klášter u nás - románský Strahovský klášter. Byl založen poblíž cesty vedoucí ke knížecímu hradu, v místě, kde se strahovalo (držela se stráž) - tedy Strahov. V latinských pramenech se uvádí, že klášter stojí na hoře Sion. Sion je také jméno jednoho z vrchů v Jeruzalémě a znamená v hebrejštině hlídku, stráž.
Klášter byl zbudován velmi rychle, již z r. 1182 je zpráva o druhém svěcení kostela po posunutí oltáře. Areál byl patrně rozsáhlejší než tehdejší Pražský hrad, byla to největší románská stavba v Čechách a snad i v celé Evropě. Pobývaly v něm významné osobnosti a konal se tu zemský sněm. Po požáru románského kláštera v r. 1258 byl obnoven již v raně gotickém duchu. Za husitské doby klášter upadal a nový vzestup nastal až koncem 16. a začátkem 17. st. Roku 1603 - 12 vznikl nalevo od vstupní brány goticko-renesanční votivní kostel sv. Rocha (dnes odsvěcený, v současnosti je v něm galerie MIRO). Sv. Roch byl ochránce proti morovým ranám. Byl obnovován konventní chrám Nanebevzetí Panny Marie a klášter dále přestavován. Vyvrcholením bylo přenesení ostatků sv. Norberta r. 1627 z magdeburského premonstrátského kláštera P. Marie na Strahov. Magdeburk byl totiž ovládnut evangelíky. Sv. Norbert založil r. 1120 klášter ve Francii v údolí Premontré (latinsky Praemostratum) a později se stal biskupem v Magdeburku. Jeho původní hrob na Strahově byl v mřížové kapli uprostřed kostela, dnes v kapli sv. Voršily. Roku 1648 byl klášter vyrabován Švédy a následovala raně barokní přestavba. Na postupném budování a barokním vybavení klášterního areálu se podíleli malíři jako J. J. Hering, Antonín Stevens ze Steinfelsu, Michael Leopold Willmann, Jan Kryštof Liška, Jiří Vilém Neuenhertz a František Xaver Balko, sochaři Ondřej Filip Quittainer, Jan Antonín Quittainer a Ignác František Platzer, architekti Giovani Domenico Orsi, Jean Baptiste Mathey, Kilián Ignác Dientzenhofer a Anselmo Lurago. R. 1671 vznikl Teologický sál, starší reprezentační místnost Strahovské knihovny. V barokních skříních jsou zde uloženy staré rukopisy a prvotisky, nejstarší pergamenový evangeliář z 9. st. V sále jsou umístěny holandské globy z 17. až 19. st. Byl přestavěn vlastní konvent a zakončením stavebního vývoje byla výstavba nové klasicistní knihovny s velkým Filozofickým sálem (délka 32 m, šířka 10 m a výška 14 m). Z hospodářských budov je nejvýznamnější strahovský pivovar, v němž se vařilo pivo až do začátku 20. st. Od 30. let 19. st. dochází k budování Strahovské obrazárny s pozoruhodnou kolekcí středoevropského umění. Vývoj kláštera byl v roce 1950 přerušen násilným obsazením komunistickou mocí. Po roce 1989 dochází k restituci klášterního majetku a k návratu klášterní komunity. Klášter patří opět premonstrátskému řádu, jehož komunita se ujala své pastorační funkce i starosti o strahovský areál.
Půdorys kláštera tvoří nepravidelný čtyřúhelník, uprostřed stojí opatský chrám Nanebevzetí Panny Marie, původně románská trojlodní bazilika. Počátkem 17. st. byl renesančně přestavěn, o něco později prodloužen k západu, kde vznikl pozdně renesanční portál. Dnešní barokní podobu získal chrám v letech 1742 - 58 při přestavbě, kterou vedl Anselmo Lurago. Převážně barokní interiér chrámu je vyzdoben osmi velkými a dvaatřiceti menšími freskami na klenbě a dvanácti nástěnnými obrazy ze života sv. Norberta v boční lodi nad arkádami. V chrámu jsou na neznámém místě pohřbeni jeho zakladatelé kníže Vladislav II. a biskup Jindřich Zdík. V samostatné kapli Panny Marie Pasovské je pohřben generál Gottfried z Pappenheimu, který zemřel po bitvě u Lützenu r. 1632. Je to původce českého rčení "známe své pappenheimské". V r. 1992 byl chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. na Basilicu minor, což je titul pro nejvýznamnější katolické chrámy.
Směrem na jih je čtvercový konvent, v němž probíhal převážně klášterní život. Na východě je budova opatství a dvůr uzavírá budova provizorátu. Na jih od konventu je zahrada se salou terrenou a směrem k městu vyhlídková terasa s barokním altánem. Směrem k Pohořelci je rozsáhlé vnější nádvoří s hospodářskými budovami, které se přimykají ke gotické ohradní zdi. Hlavní vstup do chrámu otevírá honosná barokní brána, kterou postavil začátkem 40. let 18. st. vlašský architekt Anselmo Lurago. Bránu zakončuje lomená římsa zdobená uprostřed velkou barokní sochou svatého Norberta. Autorem sochy z r. 1755 je Jan Antonín Quittainer. Uprostřed nádvoří je sloup, který také nese sochu sv. Norberta z 2. poloviny 17. st. V areálu Strahova sídlí již jen malá část Památníku národního písemnictví, jehož součástí byla v době budování socialismu i Strahovská knihovna. Ta byla v restituci vrácena premonstrátskému řádu a Památníku písemnictví zůstal jen literární archív, jehož většina byla již přestěhována mimo Prahu. Památník si užívané prostory pronajímá od Strahovského kláštera.
Strahovský klášter je národní kulturní památkou.