Letohrádek královny Anny

Muzea

Praha výlety do okolí

Kam na výlet?

(Královský letohrádek)

Pražský hrad - Mariánské hradby

Za hradbami Pražského hradu založil Ferdinand I. královskou (císařskou) zahradu a v ní dal budovat v r. 1538 letohrádek pro svou choť Annu Jagellonskou, která se však dokončení stavby nedočkala a v r.1547 po porodu 15. dítěte zemřela. Nedočkal se jí ani sám Ferdinand I., který po požáru r. 1541 opustil Prahu.
Letohrádek Královny Anny (nesprávně Belveder) je nejčistší vlašská renesanční architektura mimo italskou půdu. Byl postaven podle projektu a modelu italského stavitele a kameníka Paola della Stelly ve stylu italské renesance stavitelem Giovannim Spatiem, po něm pokračoval G. Maria del Pambio. Požár hradu roku 1541 stavbu přerušil a poté pokračovala pod vedením Paola della Stelly v letech 1548 -1552. Ten se svou dílnou též vytesal kamenné reliéfy na arkádách ochozu. Stella vyzdobil letohrádek královsky. Budovu věnčí 80 cm vysoký ornamentální a figurální vlys, 36 sloupů vnější arkády má zdobené toskánské hlavice, na stěnách je 114 reliéfů. Zobrazují převážně výjevy z mytologie, lovů a válek. Mezi nimi je postava zakladatele Ferdinanda I. s řádem zlatého rouna na prsou, který podává dámě - své manželce královně Anně - květ fíkovníku. Kamenické práce v jemnozrnném pískovci jsou neuvěřitelně jemné.
Roku 1563 byl letohrádek dokončen Hansem Tirolem a hlavně Bonifácem Wohlmutem, kteří přistavěli patro. Unikátní měděnou střechu ve tvaru obráceného lodního kýlu tehdy zdobily červené a bílé pruhy a malované znaky českého království. Přízemí s obytnými místnostmi bylo obklopeno arkádovým ochozem, v patře taneční sál a galerie. Letohrádek nejlépe využíval Rudolf II., který zřídil v patře astronomickou pozorovatelnu. Docházel tam Tycho de Brahe, Johanes Kepler i sám císař, který zde po ztrátě královského titulu zemřel (1612). Po jeho smrti letohrádek zpustl a v roce 1648 byl vypleněn švédskými vojsky. Budova se v různých dobách nazývala různě: pro krásnou vyhlídku Belvedér, podle zakladatele Ferdinandeum, též Observatorium.
Josef II. dal letohrádek armádě, která v něm zřídila dělostřeleckou laboratoř. Roku 1836 dosáhl u příležitosti korunovace Ferdinanda V. místodržící hrabě Karel Chotek vystěhování dělostřelců. Poté v letech 1841 - 55 architekti Bernard Grueber a Petr Nobile budovu obnovili a upravili na Obrazárnu vlasteneckých přátel umění. Bylo vybudováno monumentální klasicistní schodiště. V letech 1851 - 65 byl na stěnách 1. patra vymalován cyklus historických scén z českých dějin podle návrhů ředitele Akademie Kristiána Rubena. Výmalbu provedli jeho žáci Antonín Lhota, Josef Matyáš Trenkwald, Karel Svoboda a Emil Laufer. Architekt Pavel Janák na počátku 50. let letohrádek restauroval, od té doby je využíván jako výstavní sál. Další rekonstrukce proběhla v letech 1988 - 91.
Před letohrádkem stojí známá Zpívající fontána. Návrh vytvořil dvorní malíř Francesco Terzio. Renesanční kašnu ulil v letech 1564 - 68 kovolijec Tomáš Jaroš (autor největšího zvonu katedrály sv. Víta - Zikmunda). Materiálem byla zvonovina a bronz, fontána stojí na původním místě v kamenném bazénu, kam byla osazena v r.1573. Kapky vody dopadající na okraj spodní mísy vyvolávají při poslechu líbezné tóny. Střed fontány znázorňuje pastýře a řeckého boha Pana - ochránce lesů a pramenů. Vrchol tvoří postava dudáčka (jediná kopie na jinak originální kašně).
Pražský hrad je národní kulturní památka od roku 1962.