Dům U Kamenného zvonu

Obec

Praha výlety do okolí

Tipy na výlety



Praha 1 - Staré Město, Staroměstské náměstí 13, čp. 605

Jedna z nejstarších a nejpozoruhodnějších památek Prahy, vzácně dochovaný dům je mimořádnou gotickou palácovou architekturou věžového charakteru. Jeho průčelí patřilo k nejkrásnějším v Evropě a dokládá výstavnost města v době Karla IV. Odhalení gotického průčelí domu bylo překvapivou senzací, neboť míra zachování a složitost kompozice předčila všechna očekávání. Bohatá výzdoba domu je z období předparléřovského, někdy kolem čtvrtiny 14. st. Název domu U Bílého či Kamenného zvonu se objevuje poprvé v roce 1417, vznikl podle kamenného zvonu, jehož replika se dochovala na nároží domu.
Dům vznikl ve dvou stavebních etapách (druhá polovina 13. st. a první polovina 14. st.). Byl patrně vybudován jako palác pro královskou rodinu, především pro Elišku Přemyslovnu. Z té doby sice nejsou žádné dokumenty, ale nasvědčují tomu fragmenty plastik, které byly při rekonstrukci objeveny. Celkem bylo nalezeno na 13 tisíc úlomků kamenické výzdoby. Restaurátor Jiří Blažej se pokusil z některých sestavit alespoň větší části soch, jež zřejmě stály na konzolách v nikách na fasádě mezi okny, vždy po čtyřech v každém z pater. Sestavením úlomků se zřetelněji rýsovaly čtyři sochy, dvě sedící - muž a žena a dvě stojící postavy, snad rytíři. Zdá se, že mohlo jít o Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu a jejich dva syny Karla a Jana Jindřicha. Byla nalezena též hlavička lva se skleněnýma očima, hlava divého muže a další části dekorativní plastiky - všechno kvalitní práce kdysi bohatě a pestře polychromované.
Nejstarší písemná zpráva o domě je z r. 1363, kdy už objekt byl majetkem měšťanským. Patřil zlatníku Pecoldovi z Chebu a později staroměstskému konšelovi Janu Ortlinovi zvanému Domšík (pod jménem Janek od zvonu vystupuje jako hrdina románu Svatopluka Čecha Nový epochální výlet pana Broučka). Staré pověsti pražské Adolfa Weniga uvádějí, že zde měla bydlet sv. Ludmila, babička sv. Václava, když přijela do Prahy z hradu Tetína, že v podzemí byla kaple, kde kněz pro sv. Ludmilu tajně sloužil mši v době pronásledování křesťanů za vlády její snachy kněžny Drahomíry. Kamenný zvon na nároží domu prý připomíná vzpouru a vítěznou bitvu s pohany, ke které jeho hlas vyzval. Možná však měl zvon připomínat spíše historickou událost roku 1310, kdy kaplan Elišky Přemyslovny Berenger dal zvonem znamení Janu Lucemburskému, že si může se svým vojskem pro Elišku přijít a nenásilně tak obsadit Staré Město. Patrně zde bydlel v domě své matky r. 1333 po návratu do vlasti kralevic Karel, jak uvádí Zbraslavská kronika.
Původně gotický ráz domu změnily další přestavby, zejména barokní z r.1685. V roce 1899 získal dům novou pseudobarokní fasádu. Po stavebním průzkumu v r. 1961 bylo rozhodnuto vrátit domu původní gotickou podobu. Vlastní rekonstrukční práce, které projektovali ing. arch. A. Charvátová a ing. arch. V. Pelzbauer, probíhaly v letech 1975 - 87. Práce byly velmi náročné a pomalé, bylo třeba dávat pozor, aby se nic vzácného nezničilo. Před domem na Staroměstském náměstí vznikla rozsáhlá kamenická huť, která se směle vyrovnala huti ze 14.st. Zlomky kamenické výzdoby staré přes 6 století byly ukládány ve sklepních místnostech. Při rekonstrukci převažovala nejjemnější kamenická práce, kdy fragmenty staré výzdoby byly začleňovány do nových částí, aniž směly být porušeny. Rekonstrukcí byla zrušena pozdější tři patra a obnovena gotická dvě, barokní střecha byla nahrazena původní dlátovou, byla rekonstruována zazděná gotická okna, vyměněno mnoho zvětralých kamenů, restaurovány původní malby. V sálech obou pater byly objeveny a restaurovány malované dřevěné stropy, fragmenty nástěnných maleb se zachovaly v objevené kapli v 1. patře i v kapli v přízemí (malba Kristus trpitel pod baldachýnem).
Dům U Kamenného zvonu slavnostně otevřený 29. 2. 1988 byl dán do užívání Galerii hl. m. Prahy a slouží k pořádání výstav a koncertů. V podzemí je malé lapidárium se zachovanými architektonickými a výtvarnými fragmenty původní stavby.