Zřícenina hradu Lichnice

Hrady a zříceniny

výlety Železné hory

Výlety s dětmi
Mohutný skalnatý ostroh, nacházející se asi 15 kilometrů východně od Čáslavi poskytl svou výhodnou polohu se strmými srázy opevněnému hradišti již někdy v druhé polovině 12. století. Na stejném místě vznikl později kamenný hrad, nazývaný nejdříve Lichtemburk a až později Lichnice. Stavitelem hradu byl Smil z Lichtemburka, který se společně se svým králem Přemyslem Otakarem II. zúčastnil roku 1260 vítězné bitvy u Kressenbrunu a který pro krále vykonával různá diplomatická poslání. V období před rokem 1333 získal hrad výměnou král Jan Lucemburský. Jeho syn, král Karel IV. zařadil Lichnici mezi královské hrady, které neměly být dávány do zástavy, což potvrzuje její velký význam.
V době husitských válek usilovaly o hrad obě válčící strany, tj. přívrženci krále Zikmunda i husité. Východočeští sirotci (tak se nazývali husité ve východních Čechách po smrti vojevůdce Jana Žižky) obléhali Lichnici přes rok, než se posádka na podzim 1429 vzdala a využila možnost volného odchodu.
V únoru 1469 přispěla posádka hradu k odražení zákeřného vpádu uherského krále Matyáše Korvína do Čech. Roku 1490 vykoupil lichnické panství král Vladislav II. Jagelonský a daroval ho dědičně Mikuláši Trčkovi z Lípy. Doba vlády Trčků na Lichnici znamenala povznesení a rozvoj hradu. Byly vystavěny předsunuté hradby, před kterými ještě navíc vzniklo městečko zvané Podhradí se samostatným opevněním. Roku 1637 převzal celé panství císař Ferdinand II. a byla zde umístěna vojenská posádka. Ta hrad udržela, třebaže se v roce 1646 podařilo Švédům zradou zajmout jejich velitele. O dva roky později, po podepsání míru, kterým skončila třicetiletá válka, vydal císař Ferdinand III. rozkaz zbořit hrady, které by se mohly stát opěrnými body nepřítele. Bohužel, tento rozkaz byl na Lichnici splněn a třebaže neznamenal přímo zkázu hradu, způsobil jeho pozvolný úpadek a pozdější zpustnutí této kdysi hrdé pevnosti.