SLEZSKOOSTRAVSKÝ HRAD

Hrady a zříceniny

Zajímavosti výlety Ostrava

Výlety s dětmi






Hrad byl postaven ve druhé polovině 13. století u brodiště poblíž soutoku řek. Smyslem a účelem hradu byla ochrana zemské stezky z Opavy přes Hlučín a Těšín do Krakova a zejména hranice polského státu, kterou tehdy tvořila řeka Ostravice. O významu, jenž hradu přikládali jeho vlastníci, svědčí fakt, že byl již ve 13. století obehnán 4 metry vysokou a 2,5 m širokou zdí.
První písemná zmínka o existenci Slezskoostravského hradu se vztahuje k 2. srpnu 1297. Toho dne se v Ostravě sešli moravští a těšínští šlechtici v čele s těšínským knížetem Měškem a olomouckým biskupem Dětřichem z Hradce projednali spory, které vznikaly tím, že hraniční řeka Ostravice v důsledku častých záplav měnila své řečiště. Spor byl úspěšně vyřešen. Od roku 1327 patřilo Těšínsko k českému státu a Slezskoostravský hrad ztratil svou funkci pohraničního hradu. Řeka Ostravice přestala být státní hranicí a stala se hranicí mezi panstvími olomouckého biskupa a těšínského knížete, mezi Moravou a Slezskem.

Téměř o všech starobylých hradech a zámcích kolují různé pověsti, a samozřejmě také o Slezskoostravském hradu. Dochovalo se jich několik, uveďme tedy zde alespoň ty nejrozšířenější.
Bylo všeobecně známo, že pod hradem byly sklepy s množstvím chodeb, které prý vedly na všechny strany, jedna z nich dokonce pod Ostravicí až do Zábřehu nad Odrou.V těchto sklepích byly ukryty velké poklady.

Ž e l e z n ý m u ž
Jedna u nejznámějších pověstí vypráví, že na hradě před mnoha lety bydlil správce, muž velmi hodný, dbalý svých povinností. Jednou jej navštívila manželka vesnického rychtáře ze sousedních Heřmanic. Bylo to právě na Velký pátek, kdy se zjevují lidem poklady. Proto správce vyzval selku. aby si za jeho doprovodu prohlédla hradní poklady. Sotva otevřel dveře do sklepa, zpozorovala s hrůzou, že tu stojí železný muž s palicí v ruce, který střeží poklad.
Správce vstoupil a vybral z každého ze sudů, jenž stály kolem, po jedné minci. Bylo jich celkem sedm, každá jiného druhu. Byly zlaté a stříbrné a leskly se tak, že na ně selka mohla sotva pohlédnout. Řekl jí: " podívej se na tyto mince a věz, že poklady nashromážděné zde ve sklep, si může každý prohlédnout, ale běda tomu, kdo by si jen nepatrnou část z nich chtěl přivlastnit. tomu by železný muž rozbil hlavu". Když vrátil mince na své místo, klidně zamkl sklepní dveře a spolu se selkou se vrátil.